Důvodem k přerušení konzervativní léčby anatomických uropatií je vznik nebo přítomnost komplikací. Mohou ohrozit nemocného bezprostředně (vznik a rozvoj urosepse), nebo s větším časovým odstupem (renální selhání). Jinak je konzervativní terapie (farmakoterapie) léčebnou metodou první volby. Nejčastějším důvodem anatomické obstrukce je u muže benigní hyperplazie prostaty, u ženy zúžení močové trubice (častěji pak stenóza než striktura) a z ní vyplývající recidivující záněty dolních močových cest. Prosté odstranění základního onemocnění nevede vždy ihned k normalizaci funkce dolních močových cest a farmakoterapie je po různou dobu nezbytnou a plně indikovanou léčbou.

PHARMACOLOGICAL AN PATHOPHYSIOLOGICAL ASPECTS OF ALPHA-1 ADRENERGIC RECEPTOR INHIBITORS USE AND LONG-TERM SUBINHIBITION THERAPY OF URINARY ANTISEPTICS IN PATIENTS FOLLOWING A RELIEF OF SUBVESICAL OBSTRUCTION

The onset or presence of complications is presently the reason to stop or prefer conservative treatment of anatomical uropathies. These conditions may threaten the patient immediately (the onset and progress of urosepsis) or within longer time interval (renal failure). In other cases is the conservative treatment (pharmacotherapy) a method of the first choice. The most frequent cause in male is a benign prostatic hyperplasia, in female a narrowing of urethra (stenosis more often than a stricture) and subsequent recurrent lower urinary tract infection. From many reasons, which authors present, the simple relief from primary disease does not lead to immediate normalisation of lower urinary tract function and pharmacotherapy is necessary and fully indicated for a different time period.

Zobrazit celý článek

Reference