Interní medicína pro praxi, 2005, číslo 10

Interní Med. 2005; 10:

Trombocytopenie jako komplikace kontinuálních očišťovacích metod

Thrombocytopenia as a complication of continuos renal replacement therapy

MUDr. Jan Stašek

Interní klinika FN Motol, Metabolická jednotka intenzivní péče, Praha

Klíčová slova: Klíčová slova: kontinuální očišťovací metody (Continuous Renal Replacement Therapy – CRRT), antikoagulace, heparinem indukovaná trombocytopenie typ II.

Kontinuální očišťovací metody (CRRT) patří v současnosti k široce používaným léčebným postupům u kriticky nemocných pacientů zejména v indikaci renálního selhání v terénu hemodynamické nestability. Jedním z předpokladů úspěšně prováděné CRRT je většinou celková nebo lokální antikoagulace. Pacienti vyžadující tuto formu orgánové podpory jsou však často ohroženi krvácivými komplikacemi na základě koagulační poruchy, trombocytopatie či trombocytopenie. Heparin jakožto nejpoužívanější forma antikoagulace může sám o sobě způsobovat závažnou trombocytopenii často ve spojení s trombózami, na které je třeba pomýšlet a které vyžadují specifickou terapii. CRRT bez antikoagulace je vhodnou alternativou u trombocytopenických pacientů a je umožněna zejména kvalitním cévním přístupem s dostatečnou rychlostí mimotělního krevního průtoku.

Continuous Renal Replacement Therapy (CRRT) are widely used therapeutic procedures in critically ill patients nowadays, especially in the setting of acute renal failure with hemodynamical unstability. Either systematic or regional anticoagulation is usually one of the presumptions of succesfully performed CRRT. However, patients in the need of this form of organ support are often at risk of bleeding because of coagulation or platelet disorders including thrombocytopenia. Heparin itself as the most widely used anticoagulant can cause serious thrombocytopenia often with thrombosis, which should be considered and treated specifically. CRRT without anticoagulation is an appropriate option in thrombocytopenic patients and is enabled mostly by good vascular access and sufficient velocity of extracorporeal blood circulation.

Plná verze článku