Interní medicína pro praxi, 2006, číslo 6

Mgr. Iva Daňková

Slunce budiž pochváleno?

Tento způsob léta zdá se mi být poněkud nešťastným, povzdychl si plavčík Důra, provozovatel koupaliště, v klasickém díle Vladislava Vančury. K nostalgickému konstatování měl jak známo důvodů víc než jen nepřízeň počasí, která mu odháněla koupáníchtivé návštěvníky.

MUDr. Pavel Jansa

Plicní arteriální hypertenze u vrozených srdečních vad

Pulmonary arterial hypertension in congenital heart disease

Plicní arteriální hypertenze (PAH) představuje heterogenní skupinu chorob, pro něž je společná přítomnost prekapilární plicní hypertenze, podobná patofyziologie (s podílem vazokonstrikce, remodelace plicních cév a trombózy) a možnost specifické farmakoterapie. Do skupiny PAH je vedle idiopatické a familiární PAH řazena především PAH při systémových onemocněních pojiva, vrozených levo-pravých zkratech, portální hypertenzi, HIV infekci a abúzu některých anorektik. Plicní hypertenze bývá přítomna asi u 10 % nemocných s vrozenou srdeční vadou v dospělosti. Nejčastěji se jedná o důsledek recirkulace přes levo-pravý zkrat. Plicní hypertenze postupně progreduje, nemocní se stávají symptomatičtí a umírají ve třetí až páté dekádě života. Názory na konvenčně používané neinvazivní léčebné postupy (antikoagulace, oxygenoterapie, hemodiluce) jsou často kontroverzní. Parenterální léčba prostanoidy zlepšuje funkční zdatnost a hemodynamiku, je však zatížena řadou komplikací. Transplantace srdce a plic nebo trasplantace plic s korekcí vrozené srdeční vady může představovat řešení pro přísně selektovanou skupinu nemocných po vyčerpání konzervativní léčby. V posledních letech je velkým pokrokem v léčbě PAH možnost specifické perorální terapie. Byla úspěšně testována především u idiopatické PAH a PAH u systémových onemocnění pojiva. V loňském roce byly publikovány výsledky první randomizované klinické studie u nemocných s Eisenmengerovým syndromem. Léčba bosentanem (duální antagonista endotelinových receptorů) nezhoršovala desaturaci a vedla ke zlepšení funkční zdatnosti a hemodynamiky.

doc. MUDr. Petr Heinc Ph.D

Pokyny pro prevenci bakteriální endokarditidy

Instruction for prevention of bacterial endocarditis

Bakteriální endokarditida může nečekaně vzniknout v důsledku poranění kůže či sliznic, častěji však vzniká při plánovaných krvácivých výkonech, kde jí lze zabránit preventivními opatřeními. Roční incidence bakteriální endokarditidy je pouze 2–5/100 000 obyvatel, ale mortalita se pohybuje v rozmezí 10–30 %. Riziko bakteriální endokarditidy se zvyšuje se závažností základního onemocnění, což ukazuje na nezbytnost prevence bakteriální endokardity. Onemocnění jsou rozdělena na onemocnění s vysokým, zvýšeným a zanedbatelným rizikem pro vznik bakteriální endokarditidy a je rozebrána problematika prolapsu mitrální chlopně. Jsou vyjmenovány výkony v dutině ústní, respiračním traktu, gastrointestinálním traktu, urogenitálním traktu i ostatní výkony, kde je prevence bakteriální endokarditidy doporučována, a naopak výkony, kde se prevence nevyžaduje. Jsou stanoveny všeobecné principy profylaxe a profylaktické antibiotické postupy, které se od sebe liší dle lokalizace potenciálního zdroje bakteriemie.

MUDr. Vladimír Zindr

Chronická obstrukční plicní nemoc – význam včasné diagnózy a léčby

Chronic obstructive lung disease-the importance of early diagnosis and treatment

Chronická obstrukční plicní nemoc je závažným problémem pro svůj výskyt, mortalitu, ekonomickou zátěž společnosti. Nejúčinnější intervencí je včasné omezení expozice rizikovým faktorům. Podmínkou je včasná diagnóza a následně odvykání kouření. Bronchodilatační terapie přináší pacientům dlouhodobou úlevu od příznaků, zlepšení kvality života a redukci počtu exacerbací. Plicní rehabilitace zlepšuje stupeň dušnosti, toleranci zátěže, celkový zdravotní stav a snižuje potřebu zdravotní péče. Časná diagnóza je podmínkou optimálních výsledků léčby.

MUDr. Hana Roháčová Ph.D

Onemocnění přenášená klíšťaty

Tick born diseases

Článek je věnován onemocněním, u kterých se jako přenašeč uplatňuje klíště. Důraz je kladen především na nemoci, které se vyskytují na území České republiky, tj. klíšťová encefalitida, lymeská borrelióza, ehrlichióza, tularémie. V úvodu je podána i stručná charakteristika přenašeče, jeho životní cyklus a možná obrana proti němu. Při popisu jednotlivých onemocnění je věnována pozornost nejen klinickému obrazu, ale především možnostem diagnostiky a léčby, strategii dispenzarizace a profylaktickým opatřením.

MUDr. Tomáš Pika, MUDr. Markéta Zemanová Ph.D, prof. MUDr. Vlastimil Ščudla CSc, MUDr. Vlastislava Tichá CSc

Osteoporóza jako dominantní projev nesekretorické formy mnohočetného myelomu

Autoři v kazuistice prezentují případ nemocné s nesekretorickou formou mnohočetného myelomu, projevující se v počáteční fázi pouze celkovou osteoporózou skeletu, a upozorňují na svízelnost diagnostiky a hodnocení průběhu této formy onemocnění.

MUDr. Jan Marušiak Ph.D

Možnosti léčení chronické žilní insuficience s využitím gelů s vyšší koncentrací heparinu

Chronická žilní insuficience je závažné onemocnění, postihující zejména osoby středního a vyššího věku. Možnosti terapie jsou zaměřeny na potlačování projevů tohoto onemocnění a prevenci jeho komplikací. Vedle chirurgické léčby se významně uplatňuje také terapie medikamentózní, zahrnující i gelová externa s vyšší koncentrací heparinu. Společně s kompresivní terapií, režimovými opatřeními a důslednou edukací pacienta jsou významnou součástí léčby a své uplatnění nacházejí i v případech po provedené sklerotizaci povrchních žil.

MUDr. Jiří Jenšovský

Pagetova kostní choroba a pokroky v její léčbě

Paget‘s disease – advances in treatment

Pagetova kostní choroba je druhé nejčastější metabolické onemocnění skeletu, chronické onemocnění vyžadující dlouhodobou, často celoživotní léčbu. Vzhledem k primární poruše na úrovni klonu osteoklastů se v léčbě užívají léky tlumící jejich činnost nebo omezující jejich počet. Historicky prvním byl syntetický lososí kalcitonin. Dosud se v  léčbě Pagetovy choroby užívaly jednak perorální bisfosfonáty v násobcích denních dávek užívaných v léčbě osteoporózy, nebo intravenózní bisfosfonáty s nutností opakovat vždy několik infuzí v odstupu řádově měsíců. Na podzim roku 2005 byl představen a od ledna 2006 je u nás k dispozici zatím nejnovější léčebný postup s použitím zolendronátu v jedné krátkodobé infuzi jedenkrát ročně. Ve studii HORIZON-TOP byl porovnáván efekt zatím nejužívanějšího referenčního risedronátu podávaného per os v dávce 30 mg denně po dobu dvou měsíců s patnáctiminutovou infuzí 5 mg zolendronátu podanou jednou ročně. Studie prokázala, že po půl roce dosáhlo terapeutické odpovědi 96 % pacientů na zolendronátu proti 74,3 % pacientům na risedronátu (p = 0,001). K normalizaci alkalické fosfatázy (ALP) došlo u 88,6 % pacientů na zolendronátu, ale pouze u 57,9 % pacientů na risedronátu. Zolendronát navíc měl podstatně kratší medián času k terapeutické odpovědi 64 vs. 79 dní (p = 0,001). V rámci prodloužení studie (medián 190 dní) bylo prokázáno, že terapeutickou odpověď ztratilo 26 % osob léčených risedronátem, ale pouze 1 % osob léčených zolendronátem. Pacienti, kteří byli léčeni novým postupem, vykazovali významně lepší kvalitu života než osoby na konvenční terapii risedronátem.

prof. MUDr. Jaroslav Bouček CSc

Deprese u somatických onemocnění – tianeptin v denní praxi

Depression common with somatics disorders – tianeptin in primary care

Deprese (D) je závažné, chronické onemocnění mozku postihující až 10 % populace, přičemž celoživotní prevalence je 17 %. D je porucha, která je spojena s nejnižší mírou sociálního uplatnění a fyzické výkonnosti při srovnání s cukrovkou, hypertenzí či artritidou. D vyžaduje pokračovací a udržovací léčbu, přesto bývá nedostatečně diagnostikována a léčena. S depresí je spojena i vysoká mortalita, dále dochází k narušení kognitivních funkcí, dochází ke změnám endokrinním a snížení imunity. D se vyskytuje u celé řady somatických onemocnění, přičemž její rozpoznání a léčení zlepšuje prognózu jak léčebnou, tak i vitální. Je popsáno místo tianeptinu (Coaxilu) jako účinného antidepresiva s anxiolytickým účinkem, s velmi dobrou snášenlivostí a širokým indikačním spektrem.

MUDr. Jan Rottenberg

Diagnostika a léčba chronické rhinosinusitis

Diagnostics and therapy of chronic rhinosinusitis

Chronická sinusitida se svojí 15% prevalencí v populaci tvoří jedno z nejběžnějších onemocnění v otorinolaryngologické praxi. Etiologie chronické sinusitidy je endogenní, nejčastěji se tento stav vyskytuje v souvislosti s alergickou a nealergickou hypersenzitivitou imunitního systému. Diagnostika zahrnuje celou řadu nozologických jednotek včetně prognosticky závažných stavů, které v případě jejich nerozpoznání mohou vést k úmrtí či vážnému poškození zdraví. Léčba chronické sinusitidy musí odrážet etiologii stavu – nejčastějším způsobem léčby je funkční endoskopický chirurgický zákrok v kombinaci s následnou konzervativní léčbou topickými kortikosteroidy.

Mgr., Bc. Pavla Kudlová, doc. MUDr. Rudolf Chlup CSc

Pomůcky k aplikaci inzulinu

Jsou uvedeny základní informace o pomůckách k podkožní aplikaci inzulinu, k nimž v praxi patří klasické jednorázové inzulinové stříkačky, dávkovače inzulinu a inzulinové pumpy.