Změny a poplatky ve zdravotnictví, platnost nových ekonomických zákonů a zřejmě také nechuť zabývat se tak všedním a neatraktivním tématem, jako je stáří, způsobily, že byl téměř bez povšimnutí veřejnosti přijat vládou České republiky dokument, který se vztahuje právě k problematice stárnutí populace. Jedná se o druhý Národní program přípravy na stárnutí (na léta 2008–2012) „Kvalita života ve stáří“. Tento dokument uvádí kromě jiného: „Kvalitní zdravotní péče ve stáří vyžaduje odbornou specializovanou geriatrickou péči a současně geriatricky modifikované přístupy v rámci jednotlivých specializací. Nediskriminace v péči o staré a křehké pacienty neznamená nerozlišování, ale naopak zejména rozlišování a respektování rozdílných potřeb a rizik křehkých geriatrických pacientů.“ Proč vlastně geriatrické služby potřebujeme? Zdálo by se to nezpochybnitelné v současné době rychlého stárnutí naší populace, kdy narůstá nejen počet lidí starších 65 let (v současnosti 14 %), ale zejména se rychle a významně zvyšuje počet lidí nad 80 let. Tito lidé mají své specifické potřeby, jsou ohroženi více než mladší lidé ztrátou soběstačnosti, každé stonání i pobyt v nemocnici pro ně představuje významný zásah do křehké homeostázy. Vše jim trvá déle, což často vadí nejen ve spěchu normálního života, ale právě také v provozu zdravotnických zařízení. Také jejich stonání trvá déle, potřebují více času na uzdravení a včasnou a šetrnou rehabilitaci. Několik dní „klidu na lůžku“ bez adekvátní mobilizace a rehabilitace může mít a mívá nedozírné následky. Přitom právě oni často hospitalizaci potřebují.
Pancreatic diabetes
Hlavní problémy klinické praxe u diabetu komplikujícího choroby pankreatu jsou posouzení nezbytnosti léčby inzulinem, rizika hypoglykemií a mikroangiopatických komplikací. Léčba inzulinem u pankreatogenního diabetu není nutná v případě, že je zachovaná sekrece inzulinu a diabetes je uspokojivě kompenzován pomocí perorálních antidiabetik. Dále je nutné zabránit pokračování abúzu alkoholu u nemocných s chronickou ethylickou pankreatitidou. Je důležitá časná endoskopická a chirurgická léčba stenóz a uzávěrů pankreatického vývodu. Tak je možné zabránit pokračování destrukce tkáně slinivky, která je komplikována nutností léčby inzulinem, zvýšeným rizikem vzniku hypoglykemií a progresí mikroangiopatických komplikací diabetu.
Novel therapeutic modalities of Diabetic foot syndrome
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejzávažnějších chronických komplikací diabetu. Léčba je závislá na mnoha faktorech a musí být vždy komplexní. Základem léčby neuropatických ulcerací je adekvátní odlehčení, standardem pro tuto léčbu je kontaktní sádrová fixace. U defektů s převažující ischemickou etiologií je na prvním místě provedení revaskularizace. V lokální terapii byla jednoznačně prokázána účinnost debridementu včetně biologického (larvální terapie). Novou metodou debridementu je tzv. hydrochirurgie s použitím systému „Versajet“. Mezi novější techniky hojení ran patří aplikace růstových faktorů, kožních transplantátů, moderních krytí a perspektivně kmenových buněk. Chirurgická léčba SDN zahrnuje urgentní, kurativní a profylaktické výkony. Vacuum Assisted Closure (V. A. C.) je účinnou doplňující léčbou především v léčbě pooperačních ran. Cílem léčby Charcotovy osteoartropatie (CHOA) je maximální odlehčení, které zabraňuje rozvoji závažných deformit nohy. Využití rekalcifikační terapie bisfosfonáty nebo kalcitoninem v indikaci CHOA bude předmětem dalších studií. Součástí péče o syndrom diabetické nohy je léčba infekce. Specializovanou léčbu syndromu diabetické nohy zajišťuje multidisciplinární tým v podiatrické ambulanci.
Obesity and metabolic syndrome
Metabolický syndrom je definován klinicky a není totožný se syndromem inzulinové rezistence. Jeho význam spočívá v rozpoznání všech patofyziologicky provázaných metabolických odchylek a jejich správném posouzení a léčbě. Koncept metabolického syndromu vyzdvihl význam distribuce tělesného tuku a katalyzoval přechod od kvantitativního ke „kvalitativnímu“ chápání obezity.
Treatment of invasive fungal infections
V průběhu posledních dvou dekád došlo k významnému nárůstu invazivních mykotických infekcí, paralelně s tím, jak došlo k nárůstu počtu imunosuprimovaných nemocných v populaci. Mortalita a morbidita hlubokých mykóz je stále velmi vysoká a jejich terapie je často velmi obtížná. Vedle nárůstu případů těchto infekcí došlo také v jejich epidemiologii k významným změnám. Jako původci invazivních infekcí se stále častěji uplatňují non-albicans kmeny kandid, ale především aspergily a v posledních letech také jiné vláknité houby. Nová antimykotika dostupná v současné době nebo právě na trh přicházející, jakými jsou triazoly druhé generace a echinokandiny, mají značný potenciál rozšířit naše léčebné možnosti a zlepšit výsledky léčby invazivních mykóz. Předkládaná práce shrnuje dostupné informace o současném využití jednotlivých antimykotik v léčbě invazivních mykotických infekcí.
Colorectal cancer – diagnosis and therapy
Nádory tlustého střeva a konečníku jsou v naší republice vážným zdravotním problémem. Patříme mezi země s nejvyšším výskytem těchto nádorů a úmrtností na ně. Toto tvrzení platí v celosvětovém měřítku. Navíc u nás neprobíhá účinný screening, takže přes určité pokroky nejsou stále léčebné výsledky dobré. Článek podává přehled o diagnostických a léčebných možnostech u nádorů tlustého střeva a konečníku. Je zdůrazněn význam prevence a informovanosti populace o rizikových faktorech a prvních příznacích onemocnění, o nutnosti přijít k vyšetření včas. Při léčbě nemocných je nezbytná týmová – multidisciplinární spolupráce jednotlivých odborníků – onkologa, chirurga, radioterapeuta, radiodiagnostika, patologa a psychologa.
The more common recurrent clinical manifestations of Herpesvirus Infection in Man, prevention and therapy
Lidské herpesviry jsou rozšířeny v lidské populaci na celém světě. Charakteristickým obrazem herpesvirů je, že zůstávají doživotně ve svém lidském hostiteli. Primární infekce bývají většinou klinicky manifestní, po jejich odeznění následuje zpravidla různě dlouhá doba latence, během níž může vlivem celé řady příčin dojít k reaktivaci herpetických virů a tím i k novým klinickým projevům, např. opakovaným výsevům herpes simplex labialis nebo herpes genitalis. Tato práce se zabývá nejčastějšími opakovanými manifestacemi vyvolanými viry herpes simplex 1 a 2 (HSV 1, 2) u lidí a novými názory na jejich prevenci a terapii.
Respiratory immunity
Imunitní systém v plicích chrání plochu okolo 100 m2 a denně bývá v kontaktu s 10 000 litry inhalovaného vzduchu, který obsahuje bezpočetné částice i infekční agens. V tomto ohledu je velmi důležitá vzájemná koordinace mezi mechanizmy přirozené a adaptivní imunity. Epitelové buňky představují první obrannou bariéru svým mukociliárním transportem, ale produkují také četné chemokiny regulující přísun dalších imunitních buněk a dále také cytokiny, kterými regulují jejich morfologické i funkční vlastnosti. Alveolární makrofágy pocházející z krevních monocytů jsou zřejmě nejúčinnější výzbrojí přirozené imunity v plicích. Kromě jejich fagocytárních a baktericidních funkcí jsou důležité i interakce makrofágů s epitelem či lymfocyty (mechanizmy adaptivní imunity). Plicní lymfocyty jsou převážně T buňky tvořené populacemi paměťových a efektorových buněk s fenotypem CD4 (Th1/Th2/Th17) a CD8 (cytotoxické T buňky). Rovnováha mezi imunitou a tolerancí je pod kontrolou přirozených nebo periferních T regulačních buněk, které inhibují proliferaci T efektorových buněk mezibuněčným kontaktem nebo prostřednictvím cytokinů TGF beta, IL-10 nebo IL-35. Granulocyty jsou za fyziologických okolností lokalizovány převážně v plicní mikrocirkulaci. Imunitní systém dýchacího ústrojí je velmi účinný v ochraně plicní homeostázy, ale při poruchách regulace se může účastnit i imunopatologických reakcí.
Olomouc – V prostorách kongresového centra v Olomouci se setkali již potřetí ambulantní internisté na konferenci Interní medicína pro praxi. Letošní ročník, který se premiérově uskutečnil pod záštitou České internistické společnosti, nabídl prakticky orientovaný program z různých oblastí medicíny a oslovil tři stovky návštěvníků z celé republiky i Slovenska. Podle ohlasů účastníků i odborných garantů má akce dětské nemoci již za sebou, získává na kvalitě a právem jí náleží místo v kalendáři ostatních internistických kongresů. Navíc se jí daří osobitě se zaměřovat a tím odlišovat od ostatních. „Ke specifikům konference patří to, že na rozdíl od většiny ostatních, vesměs odborně i profilově vyhraněných konferencí, dává prostor méně diskutovaným tématům a exkurzím do hraničních oblastí interního lékařství v souladu s požadavky kladenými každodenně na činnost ambulantního internisty,“ upozornil prezident konference přednosta III. interní kliniky v Olomouci prof. Vlastimil Ščudla.
Práce shrnuje klinické sledování pacientů v sekundární prevenci ICHS po nasazení kombinované hypolipidemické léčby nebo v nejvyšším kardiovaskulárním riziku. Dle posledních doporučení by hladina LDL-cholesterolu u těchto pacientů měla dosahovat hodnoty pod 2,0 mmol/l. Vzhledem k tomu, že v oblasti doporučení pro léčbu hyperlipoproteinemií existuje rozpor mezi doporučeními na jedné straně a realitou používání hypolipidemik v praxi a tím dosahování cílových hladin lipidů na druhé straně, zaměřili jsme se na skutečný stav efektu hypolipidemické léčby kombinací statinu a ezetimibu. Výsledky naší práce poukazují na účinnost přidání ezetimibu ke stávající léčbě statinem s dosažením dalšího poklesu LDL-cholesterolu. Kombinovanou léčbou statinem a ezetimibem v praxi kardiologické ambulance lze dosáhnout cílové hladiny LDL-cholesterolu pod 2,0 mmol/l.
Stress, eustress and disstress
Článek shrnuje vývoj a dosavadní stav koncepce stresu od Cannonovy poplachové fáze po Selyeho všeobecný adaptační syndrom do jednotícího rámce a poukazuje na vliv stresu na tělesné zdraví. Jsou popsány fyziologické a patofyziologické mechanizmy stresové reakce a jejich odraz v organizmu, zejména s přihlédnutím k rozdílům mezi eustresem a distresem. Jsou popsány zvládací strategie (coping) a pozornost je věnována též vlivu osobnosti, zejména tzv. D-osobnosti, na průběh a dopad stresových reakcí. Koncepční schéma autorů umožňuje komplexní pohled na stres v rovině biologické, psychologické i sociální.
Perorální antidiabetika (PAD) jsou indikována pro léčbu diabetes mellitus 2. typu (DM 2. typu). DM 2. typu je heterogenní onemocnění, na jehož vzniku se podílejí vlivy genetické i vlivy vnějšího prostředí. Manifestuje se u osob, které mají geneticky danou sníženou citlivost periferních tkání na inzulin – inzulinovou rezistenci (IR) a současně geneticky predeterminovanou určitou kapacitu B-buněk produkovat inzulin. Pokud produkce inzulinu nepokryje nároky IR, vznikne inzulinová deficience (ID). Důsledkem kombinace obou faktorů IR a ID je relativní nedostatek inzulinu a hyperglykemie. DM 2. typu se v čase vyvíjí, z počátečního stadia s převahou IR přechází do stadia s dominující ID. Stupeň zachované vlastní sekrece inzulinu zjistíme vyšetřením hladiny C-peptidu.
V listopadu 2005 byla publikována recentní doporučení Evropské rady pro resuscitaci (www.erc.edu) pro resuscitaci (1). V září 2006 vydala Česká rada pro resuscitaci (www.resuscitace.cz) oficiální český překlad kapesního vydání těchto ERC Guidelines 2005 (2). Co nového tato doporučení přinesla do praxe lékařům, zdravotním sestrám, záchranářům, ale i veřejnosti v Česku?
Podle Světové zdravotnické organizace v roce 2002 zemřelo pro příčiny související s alkoholem 600 000 Evropanů, tj. 6,3 % předčasných smrtí. Z uvedeného počtu zemřelých kvůli alkoholu bylo 63 000 osob ve věku 15–29 let (6). V Evropské chartě o alkoholu (2), která vznikla na půdě Světové zdravotnické organizace, stojí doslova: „Všichni lidé, kteří nechtějí nebo nemohou pít alkohol ze zdravotních či jiných důvodů, by měli být chráněni před nátlakem k pití alkoholu a mělo by se jim dostávat podpory při jejich odmítání alkoholu.“ Spotřeba alkoholu v České republice je ještě vyšší než ve většině evropských zemí. Nedává smysl doporučovat zde alkohol, když jeho spotřeba přesahuje 10 litrů 100% alkoholu na osobu za rok.