Diabetologické minimum pro internisty - současné trendy v terapii diabetu 2. typu

MUDr. Květuše Zikmundová CSc

Zamyšlení nad etickými problémy v péči o osoby vyššího věku

MUDr. Jiří Jenšovský

Pagetova kostní choroba – nové možnosti léčby

Paget‘s disease of bone – new therapeutic options

Pagetova kostní choroba je druhé nejčastější metabolické onemocnění skeletu, chronické onemocnění vyžadující dlouhodobou, často celoživotní léčbu, onemocnění snižující kvalitu života. Etiologie onemocnění je zatím nejasná, nejspíše se jedná o kombinaci virové infekce na pozadí genetické predispozice. Choroba se nejčastěji zachytí jako náhodný radiologický nebo biochemický nález. Vzhledem k primární poruše na úrovni osteoklastů se v léčbě užívají léky tlumící jejich činnost nebo omezující jejich počet. Dosud se v léčbě Pagetovy choroby užíval jednak kalcitonin a jednak perorální bisfosfonáty v násobcích denních dávek užívaných v léčbě osteoporózy, nebo intravenózní bisfosfonáty s nutností opakovat vždy několik infuzí v odstupu řádově měsíců. Zatím největším pokrokem je léčebné použití zolendronátu v jedné krátkodobé infuzi jedenkrát ročně. Ve studii HORIZON-TOP byl porovnáván efekt zatím nejužívanějšího referenčního risedronátu podávaného per os v dávce 30 mg denně po dobu dvou měsíců s patnáctiminutovou infuzí 5 mg zolendronátu podanou jednou ročně. Studie prokázala, že po půl roce dosáhlo terapeutické odpovědi 96 % pacientů na zolendronátu proti 74,3 % pacientům na risedronátu (p = 0,001). K normalizaci alkalické fosfatázy (ALP) došlo u 88,6 % pacientů na zolendronátu, ale pouze u 57,9 % pacientů na risedronátu. Zolendronát navíc měl podstatně kratší medián času k terapeutické odpovědi 64 vs. 79 dní (p = 0,001). V rámci prodloužení studie (medián 190 dní) bylo prokázáno, že terapeutickou odpověď ztratilo 26 % osob léčených risedronátem, ale pouze 1 % osob léčených zolendronátem. Jednoroční podání intravenózního bisfosfonátu zajišťuje nejen 100% complianci k terapii, ale i podstatně lepší kvalitu života pacientů s Pagetovou chorobou.

doc. MUDr. Debora Karetová CSc, prof. MUDr. Jan Bultas CSc

Nová antikoagulancia v léčbě kardiovaskulárních chorob

New anticoagulants in the treatment of cardiovascular diseases

Antitrombotika, tj. protidestičkové léky a antikoagulancia, jsou významnými farmakologickými skupinami, které pomáhají v boji s následky pandemie chorob na bázi aterosklerózy, tj. s aterotrombotickými příhodami, s onemocněními vznikajícími při krevní stáze a při trombofilních stavech. Protidestičkové léky, indikované převážně při postižení tepenného řečiště, byly přehledně probrány v první části sdělení (Interní Med. 2009; 11(4): 175–177). Tato druhá a navazující část je věnována antikoagulanciím, jejichž hlavní indikací je léčba a prevence trombotických příhod vycházejících z žilního systému a ze srdce.

prof. MUDr. Jan Peregrin, CSc, MUDr. Marcela Bürgelová, Ph.D

Renovaskulární onemocnění – klinický obraz, diagnostika a terapie

Renovascular disease – clinical manifestation, diagnosis, therapy

Renovaskulární onemocnění se klinicky projevuje dvěma hlavními symptomy – renovaskulární hypertenzí a ischemickou nefropatií. Je způsobeno zúžením ledvinných tepen, nejčastěji na podkladu aterosklerózy. Méně častou příčinou je fibromuskulární dysplazie (postihuje častěji mladší jedince, více ženy), arteritis, vzácně neurofibromatosis či jiná vzácná onemocnění ledvinné tepny. Renovaskulární hypertenze je příčinou asi 1–5 % všech hypertenzí, ale příčinná souvislost mezi zúžením ledvinné tepny a hypertenzí není vždy prokázána. Terapie je konzervativní (antihypertenziva + režimová opatření) a invazivní – v současnosti hlavně perkutánnní transluminální renální angioplastika (PTRA), šance na klinický úspěch je mnohem větší u neateromatózních lézí. Ischemická nefropatie může vést až ke ztrátě funkce ledviny. Úspěšná PTRA může zlepšit ledvinnou funkci, nebo alespoň zastavit progresi selhávání asi u 30–60 % případů. Dále jsou diskutovány speciální skupiny pacientů (děti, pacienti s transplantovanou ledvinou), technika a komplikace PTRA.

prof. MUDr. Miloš Pešek CSc

Současná situace a pokroky v diagnostice a léčbě bronchogenního karcinomu

Current situation and advances in diagnosing and treatment of bronchogenic carcinoma

V přehledovém článku autor referuje o epidemiologii, rizikových faktorech, morfologii, symptomech, diagnostice a terapii bronchogenního karcinomu s přihlédnutím k aktuální situaci v České republice. Česká republika patří mezi země se středně vysokým procentem každodenních kuřáků v populaci a mezi země s nejvyšším výskytem bronchogenního karcinomu ve světě. Je zde i jedno z nejvyšších procent pokročilých stadií v době stanovení diagnózy ve světě – 81 % a z toho vyplývající nízká operovanost této choroby – cca 12 %.

MUDr. Libor Gabalec

Ulcerózní kolitida – klasifikace, diagnostika, léčba a kvalita života

Ulcerative colitis – classification, diagnosis, therapy and quality of life

Etiologie a patogeneze ulcerózní kolitidy nebyla dosud vyřešena. Je pravděpodobné, že se jedná o kombinaci faktorů genetických, imunologických a faktorů prostředí, které vedou k nekontrolovanému zánětu. Významnou roli hraje defekt vrozené imunity a střevní mikrobiální flóra. Hlavními cíly léčby ulcerózní kolitidy jsou udržení remise nemoci, slizniční hojení, vyhnutí se operaci a snížení pravděpodobnosti rozvoje kolorektální rakoviny.

MUDr. Jan Peleška CSc

Jak zlepšit kontrolu hypertenze v primární péči?

How to improve hypertension control in primary care?

Zjednodušení diagnostického a léčebného postupu v rámci platných doporučení a na podkladě předatelných zkušeností specialisty na hypertenzi by mělo vést k úspoře času. Ten by měl lékař věnovat zlepšení komunikace s pacientem, aby dosáhl jeho větší spoluúčasti při léčbě hypertenze. Pacientova spolupráce by spočívala hlavně v domácím měření TK a v dialogu s lékařem nad hodnotami TK v průběhu dne a jejich případném vztahu i k mírným nežádoucím účinkům léčby. Předpokladem je však masové používání domácího měření TK. Nejpozději do 3 měsíců by měl každý hypertonik (i s nízkým kardiovaskulárním rizikem) zahájit farmakoterapii především léky s největší organoprotektivitou – inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu (ACEI), blokátory receptorů angiotenzinu II, typ AT1 (AT1B) a blokátory kalciových kanálů (BKK), které se zároveň nejlépe tolerují. Vzhledem k ekonomickým podmínkám nelze vyhledávat vysokorizikové jedince rutinním vyšetřováním subklinického orgánového poškození, a proto je třeba usilovat o náročnější cílové hodnoty TK u všech hypertoniků bez diferenciace.

MUDr. Ivo Hofírek

Chronická žilní nedostatečnost a venofarmaka

Chronic venous insufficiency and venotonics

Článek popisuje chronickou žilní nedostatečnost, její výskyt, příčiny a možné způsoby léčení včetně podávání venofarmak. Ta jsou posuzována porovnáváním informací z literatury, vlastních klinických prací a praxe. Podíl venofarmak na terapii chronické žilní nedostatečnosti je pomocný a spožívá v ovlivňování otoků, v individuálních případech v ovlivnění nepříjemných vjemů a sekundárně také ve zlepšení pocitu kvality života.

MUDr. Renáta Palmajová

Význam kombinovanej hypolipidemickej liečby pre pacientov s metabolickým syndrómom

Significance of combined hypolipidemic therapy for patients with metabolic syndrome

Metabolický syndróm predstavuje komplex metabolických porúch závažného charakteru, kde poruchy lipidov patria k výrazným faktorom rizika vzniku kardiovaskulárneho ochorenia s vysokou morbiditou a mortalitou. Liečba dyslipidémie statínmi, alebo fibrátmi patrí k najčastejšie používaným terapiám. Ukazuje sa, že kombinovaná liečba statínmi a fibrátmi nevykazuje zvýšené riziko nežiaducich účinkov a farmakologicky sa účinne dopĺňa. Ale ani pozitívny terapeutický efekt, laboratórne podložený, nevie úplne eliminovať riziko vzniku závažného kardiovaskulárneho ochorenia. Diabeto-metabolická dyslipidémia je vnímavejšia na kombinovanú liečbu ako iné typy porúch lipidového metabolizmu. Kombinovaná liečba statíny + fibráty predstavuje dnes pri správnej indikácii a aplikácii významný spôsob liečby dyslipidémií so znižovaním vysokého kardiovaskulárneho rizika.

MUDr. Monika Vohlídková

Poruchy sluchu ve stáří

Hearing loss in the age

Sluch je důležitým smyslem. Ve stáří dochází často k jeho poškození vlivem civilizačních faktorů. Poškození sluchu ve stáří je dáno zhoršením funkce vláskových buněk vnitřního ucha a současně poškozením centrálního sluchového analyzátoru. Proto je největším steskem pacienta: „Slyším, ale nerozumím.“ S poruchou sluchu velice často souvisí i ušní šelesty, které mohou obtěžovat více než porucha sluchu. Sluch vyšetřujeme v tiché komoře tónovým audiometrem a srozumitelnost slovní audiometrií. Léčit percepční poruchu sluchu nelze cíleně, sluch můžeme kompenzovat sluchadlem. V závěru jsou probírány možnosti korekce, tvary a typy sluchadel.

Mgr. Zuzana Spurná, MUDr. Dagmar Brančíková, MUDr. Jana Katolická

Kvalita života pacienta při podávání perorální onkologické léčby

Quality of life of patients receiving oral oncological treatment

Z výsledků již mnoha provedených studií na téma perorální chemoterapie u onkologických pacientů je známé, že pacienti dávají přednost perorální formě chemoterapie před intravenózní aplikací. Mezi výhody perorální chemoterapie patří především komfort a pohodlí pacienta, možnost kontinuálního podávání bez omezení nemocných dlouhodobou hospitalizací a s tím související i ekonomické výhody zdravotnického zařízení, dobrá kombinace s radioterapií. Výhoda perorálních preparátů je i v tom, že je lze kombinovat s parenterálními ve vhodných režimech. Praktickými nevýhodami jsou u perorální terapie omezená možnost kontroly lékaře nad pravidelnými aplikacemi, pacienti se strachem z tablet a alergici. Dalším problémem pak může být resorpce léčiva organizmem a poruchy při biotransformaci léčiva v organizmu. Největší výhodou u perorální chemoterapie je, že perorální onkologická léčba umožňuje pacientům velmi dobrou kvalitu onkologické terapie současně za udržení velmi dobré kvality života v tzv. běžném životním stylu. Následně tato dobrá kvalita života během onkologické terapie vede k menší míře psychického stresu, k vyšší psycho-fyziologické rovnováze organizmu, a tak posiluje celkovou účinnost onkologické léčby.

MUDr. Jiří Korbička, Ph.D, MUDr. Petr Vlček, Ph.D, MUDr. Štěpán Chalupník, MUDr. Jan Doležel, Ph.D, prof. MUDr. Ivan Čapov CSc, MUDr. Radek Tomčík

Co dělat při podezření na hemoroidy?

Suspected of haemorrhoid – what to do?

Donutí-li pacienta nějaké potíže s konečníkem navštívit lékaře, prakticky vždy si stěžuje na „hemoroidy“, čímž jsou pacienty označovány různorodé potíže a příznaky nejen z oblasti konečníku, ale i s vyprazdňováním. Přitom současná medicína neužívá termín „hemoroidy“ pro patologii, ale pouze pro popis normálních anatomických struktur přítomných kolem análního kanálu od narození. Mají nezastupitelnou funkci při udržování kontinence střevního obsahu. Až když hemoroidální žilní pleteně vyvolávají svým postižením různé, často nespecifické obtíže, je to odborně nazýváno „hemoroidálním onemocněním“ (1) a vyžaduje již vyšetření a léčbu. Nejen pro nepříjemnost a intenzitu těchto příznaků, ale především pro riziko skrývání těmito „hemoroidálními potížemi“ daleko vážnějších, život bezprostředně ohrožujících onemocnění.

prof. MUDr. Vítězslav Kolek DrSc

Česká pneumologie ve třetím tisíciletí

Czech pneumology in the third millenium

Článek je přehledem současné situace a perspektiv pneumologie. Jsou diskutovány diagnostické přístupy k nejčastějším plicním nemocem, specializovaná činnost oboru a nové terapeutické možnosti. Je rozveden pojem respirační medicína, který svou náplní ukazuje další vývoj péče o rozsáhlou skupinu plicních nemocí v evropských zemích i na americkém kontinentu.

Autodidaktický test č. 6/2009