Interní medicína pro praxi, 2009, číslo 2

Interní Med. 2009; 11(2):

Význam pohybové aktivity v léčbě diabetes mellitus

Effect of physical activity for management of diabetes mellitus

MUDr. Marcela Szabó^1,2

¹Interní klinika, Krajská nemocnice T. Bati a.s., Zlín

²Interní klinika - Diabetologické centrum, 2. LF UK a FN, Praha Motol

Klíčová slova: pohybová aktivita, zlepšení kompenzace diabetu, redukce hmotnosti, kardiorespirační zdatnost, kvalita života.

Pravidelná pohybová aktivita se řadí mezi základní režimová opatření v léčbě pacientů s diabetes mellitus. Zatímco u diabetiků 1. typu vede zejména ke zlepšení kardiorespirační zdatnosti, u pacientů s diabetem 2. typu má pohyb komplexní terapeutický efekt. Většina diabetiků 2. typu trpí i dalšími chorobami (abdominální obezitou, hypertenzí) a laboratorními patologiemi (diabetickou dyslipidemií, elevací prokoagulantů) sdruženými v syndrom inzulinové rezistence. Pohyb snižuje nejen hladinu glykemie, ale také hladinu prokoagulantů, pozitivně ovlivňuje sérové lipidy, snižuje abdominální obezitu a arteriální hypertenzi. U pacientů léčených jen dietou může tělesná zátěž oddálit či trvale zabránit nutnosti přechodu k léčbě perorálními antidiabetiky a/nebo inzulinem a diabetikům farmakologicky již léčeným pomáhá pohyb snížit dávky užívaných léků. Tělesná zátěž je krátkodobým oxidačním stresem, který aktivuje řadu intracelulárních procesů zlepšujících ochranu před trvalým oxidačním stresem provázejícím diabetes mellitus. Těmito efekty vede pohyb ke zpomalení progrese ateroskleroticko–trombogenetického procesu a tím snižuje riziko výskytu klinických kardiovaskulárních příhod, které jsou hlavní příčinou předčasného úmrtí a invalidizace pacientů s diabetem.

Regular physical activity is considered to be one of the basic behavioral modifications in patients with diabetes mellitus. Although in patients with type 1 diabetes exercise increases mainly a cardiovascular fitness, it has a more extensive therapeutic effects for type 2 diabetics. A majority of type 2 diabetics suffer from another conditions such as abdominal obesity and hypertension and have laboratory abnormalities (diabetic dyslipidemia, elevation of procoagulants), associated with the syndrome of insulin resistance. Physical activity lowers the level of glucose and procoagulants, induces positively changes of lipids in serum, decreases abdominal obesity and arterial hypertension. In patients treated with diet, exercise can defer the need of transition to oral antidiabetics and/or insulin therapy. Physical activity contributes to o reduction of pharmacotherapy. Physical exercise represents a temporary oxidative stress, which activates intracellular processes thus enhancing protection from a chronic oxidative stress associated with DM. These effects of physical activity lead to a deceleration of development and/or progression of an atherosclerotic-trombogenetic process and decrease the risk of cardiovascular events, which are the major cause of disability and early death of patients with diabetes.

Plná verze článku