V léčbě produktivního kašle přetrvává mnoho nejasných a často protichůdných názorů. Cílem léčby je ovlivnit reflexní mechanismy kašle, hyperreaktivitu dýchacích cest, změnit reologické vlastnosti hlenu, zvýšit efektivitu mukociliárního transportu a usnadnit odstraňování sputa z dýchacích cest. Smyslem léčby je zároveň i zlepšení plicních funkcí a kvality života. Toho lze s různými úspěchy dosáhnout systémovou medikamentózní léčbou, hydratací, inhalačními aerosolovými technikami nebo fyzioterapií. Názory se liší v tom, zda ovlivňovat cíleně hlenotvorbu, symptomaticky kašel nebo jen léčit základní onemocnění pomocí bronchodilatace a protizánětlivé léčby. Některé léky prokázaly svou účinnost in vitro nebo při podání inhalačním, ale obtížně se prokazuje jejich efektivita při systémovém podávání. Kriticky lze posuzovat subjektivní zlepšení nebo měření množství hlenu ovlivněné změnou polykání a salivace během prováděné klinické studie. Proto byla vyvinuta řada metodik hodnotících efektivitu mukociliárního aparátu, mikromorfologické změny těchto struktur nebo se provádějí studie hodnotící změny v bronchoalveolární tekutině. Mnohé, donedávna oblíbené léky, byly již prohlášeny za obsolentní bez prokázaného významu ve vztahu k mukociliární clearance. Některé léky ovlivňují sekreci nebo ciliární funkce zprostředkovaně přes své jiné základní účinky (anticholinergika, beta-agonisté, teofylin, antibiotika, diuretika nebo kortikoidy).