Postkoitální antikoncepce (-emergency contraception-) je metoda zabraňující otěhotnění po nechráněném pohlavním styku, podává se většinou do 72 hodin od koitu. Užití vysokých dávek estrogenů k zabránění implantace, diethylstilbestrolu (25-50 mg denně) a ethinylestradiolu, bylo zkoušeno Morrisem a van Wagenem již od 60. let minulého století. Extrémní dávky estrogenů však byly spojeny s velmi vysokým výskytem gastrointestinálních nežádoucích účinků. V roce 1972 zavedl Yuzpe schéma užití kombinované postkoitální antikoncepce, které přineslo snížení dávek hormonů při zachování účinnosti.

Nejčastějšími důvody použití některé z metod postkoitální antikoncepce jsou selhání bariérové metody (kondomu), vynechání tablety hormonální antikoncepce a nechráněný pohlavní styk (bez jakékoliv formy antikoncepce) (3).

POSTCOITAL CONTRACEPTION

Postcoital contraception, i. e. the so-called -emergency contraception-, is a method to prevent pregnancy after unprotected sex and it should be administered within 72 hours from a sexual intercourse. From the sixties of the last century Morris and van Wagen experimented with the use of high doses of estrogens for the impedence of implantation (25-50 mg of die-thylstilbestrol qd and ethinyl estradiol). This extreme estrogen dosage was linked to a high occurrence of gastrointestinal side effects. In 1972 Yuzpe introduced a novel scheme for the use of a combined emergency contraception characterized by preserving the efficacy and, at the same time, lowering the hormonal doses. The most frequent reasons for using one of the methods of emergency contraception are a failure of the barrier method (condom), an omission of a tablet during oral contra-ceptive use and an unprotected coitus (without any previous contraception).

Open full article

References