Interní Med. 2003; 5(1): 14-18 [Interv Akut Kardiol. 2002;1(2):96-99]
Published: December 31, 2003 Show citation
Resynchronizační terapie je nová nefarmakologická metoda léčby chronického srdečního selhání (CHSS). Historicky starąí způsob elektrické léčby srdečního selhání pomocí standardní dvoudutinové stimulace s optimalizovaným a-v intervalem není dosud obecně přijímán jako vhodná metoda léčby CHSS a je účinný pravděpodobně jen u malého počtu nemocných. Naproti tomu klinický prospěch biventrikulární stimulace (BSK) byl ověřen ve velkých randomizovaných studiích (PATCHF, MIRACLE, MUSTIC, CONTACK-CD). Tento způsob léčby významně zlepąuje toleranci zátěľe a kvalitu ľivota u nemocných s těľkým srdečním selháváním (NYHA III nebo IV), dilatovanou levou komorou a poruchou nitrokomorového vedení. Daląí nedávno zahájené velké studie CARE-HF (Evropa) a COMPANION (USA) by měly do dvou let přinést odpovědi na daląí otázky a zejména vyhodnotit dopad této léčby na celkovou mortalitu a morbiditu.
Resynchronization therapy represents a new nonpharmacological method for the treatment of chronic heart failure. Historically, the older modality of electric therapy for heart failure by the standard double chamber stimulation with optimal a-v interval has not been widely accepted as a suitable method for the treatment of heart failure and is efficient probably only in a small number of patients. On the other hand, the clinical benefit of biventricular stimulation has been proved in large randomized studies (PATCHF, MIRACLE, MUSTIC, CONTAKT-CD). This treatment modality significantly improves exercise tolerance, quality of life in patients with severe heart failure (NYHA III-IV), dilated left ventricle and intraventricular conduction delay. Other recently launched large studies, CARE-HF (in Europe) and COMPANION (in the USA), should, in two years time, give answers to other questions, especially the impact of this treatment on overall mortality and morbidity.
Download citation
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...