Interní Med. 2007; 9(2): 96-98
Jednou z hlavních součástí terapie akutních koronárních syndromů (ACS) je terapie nízkomolekulárními hepariny (LMWH). Tato terapie má řadu výhod proti standardně užívané léčbě nefrakcionovaným heparinem, především spolehlivější predikci účinku, jednodušší způsob podávání a nižší riziko vzniku heparinem indukované trombocytopenie. V našich podmínkách patří k nejčastěji užívaným preparátům nadroparin, dalteparin a enoxaparin. Z dat klinických studií je možno odvozovat, že tyto preparáty nejsou v indikaci terapie ACS zcela ekvipotentní, nejlépe doloženo je užití enoxaparinu. Vzhledem k tomu, že se často setkáváme s tlakem na použití jiných preparátů v této indikaci z ekonomických důvodů, provedli jsme na našem pracovišti jednoduché srovnání užití nadroparinu v multi balení po 5 ml a enoxaparinu v předplněných stříkačkách. Jako ekonomicky výhodnější se zdá užívání enoxaparinu, tento preparát tedy i z farmakoenomického hlediska považujeme za lék volby v indikaci terapie ACS.
Published: March 1, 2007 Show citation
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...