Interní medicína pro praxi, 2005, číslo 11

Interní Med. 2005; 11:

Diferenciální diagnostika a léčba idiopatických zánětlivých myopatií

Differential diagnosis and treatment of idiopathic inflammatory myopathies

prof. MUDr. Jiří Vencovský DrSc

Revmatologický ústav, Praha

Klíčová slova: Klíčová slova: polymyositida, dermatomyositida, diagnóza, myopatie, léčba.

Diferenciální diagnostika idiopatických zánětlivých myopatií zahrnuje řadu stavů, které mohou způsobit svalovou slabost. V klasických případech dermatomyositidy není diagnóza obtížná, ale v případech polymyositidy, zejména se špatnou reakcí na imunosupresivní léčbu, je nutné vždy odlišit různá neurologická onemocnění, včetně svalových dystrofií, metabolické a endokrinní choroby, mitochondriální myopatie, infekce, stavy doprovázející maligní onemocnění, sarkoidózu a konečně i nežádoucí účinky léků, zejména statinů a fibrátů. Myositidy jsou většinou slušně léčitelné, především vyššími dávkami glukokortikoidů, často s přidáním imunosupresiv, jako jsou methotrexat, azathioprin, cyklosporin, případně cyklofosfamid.

A differential diagnosis of idiopathic inflammatory myopathies covers several situations, which may lead to muscle weakness. In the classical dermatomyositis case, the diagnosis is not difficult, however, in many polymyositis cases, particularly in those non-responsive to treatment, it is always necessary to differentiate several other diseases. These include neurological disorders, muscle dystrophies, metabolic and endocrine diseases, mitochondrial myopathies, malignant diseases, sarcoidosis and also adverse reactions to drug treatments, such as with statins or fibrates. Myositis is often amenable to treatment with the use of higher doses of glucocorticoids, frequently with addition of immunosuppressive drugs, such as methotrexate, azathioprine, cyclosporine or cyclophosphamide.

Plná verze článku