Interní medicína pro praxi, 2009, číslo 4

Interní Med. 2009; 11(4):

Klinická charakteristika, diagnostika, prevence a léčba rezistentní hypertenze

Clinical characteristics, diagnostic aspects, prevention, and treatment of resistant hypertension

prof. MUDr. Jaroslav Šimon DrSc

Centrum preventivní kardiologie, II. interní klinika LF UK Plzeň

Klíčová slova: rezistentní hypertenze, pseudohypertenze, hypertenze bílého pláště.

Rezistentní hypertenze je obecně se vyskytující klinický fenomén ve všeobecné i specializované praxi. Prevalence není přesně známa, platí, že je častější u starších osob, obézních a u osob s metabolickým syndromem. Je třeba odlišit občasná zvýšení TK z psychosomatických příčin a při anxiózních a panických epizodách. Při trvalé rezistenci je nutné provést ambulantní monitorování TK a intenzivně pátrat po sekundární příčině hypertenze. Intervenci je nutné zahájit snahou o úpravu životního stylu. Při farmakologické léčbě se volí troj- až čtyřkombinace léků podle doporučených postupů a zaměřuje se na podání diuretik v dostatečné dávce. V některých případech se osvědčuje přidání nízkých dávek spironolaktonu.

Resistant hypertension is a commonly occurring clinical phenomenon in both general and specialized practice. The prevalence is not precisely known, with elderly persons, obese individuals, and those with metabolic syndrome being more frequently affected. Occasional elevations in blood pressure due to psychosomatic causes and in anxiety and panic episodes need to be distinguished. Permanent resistance requires ambulatory monitoring of blood pressure and an intensive search for a secondary cause of hypertension. Initial interventions should involve lifestyle modifications. Pharmacological treatment consists in triple or quadruple combinations of drugs based on the guidelines and the administration of sufficient doses of diuretics. The addition of low doses of spironolactone has proved beneficial in some cases.

Plná verze článku