Interní medicína pro praxi, 2009, číslo 6

Interní Med. 2009; 11(6):

Pagetova kostní choroba – nové možnosti léčby

Paget‘s disease of bone – new therapeutic options

MUDr. Jiří Jenšovský

Osteocentrum, ÚVN Praha

Klíčová slova: Pagetova choroba, bisfosfonáty, zolendronát.

Pagetova kostní choroba je druhé nejčastější metabolické onemocnění skeletu, chronické onemocnění vyžadující dlouhodobou, často celoživotní léčbu, onemocnění snižující kvalitu života. Etiologie onemocnění je zatím nejasná, nejspíše se jedná o kombinaci virové infekce na pozadí genetické predispozice. Choroba se nejčastěji zachytí jako náhodný radiologický nebo biochemický nález. Vzhledem k primární poruše na úrovni osteoklastů se v léčbě užívají léky tlumící jejich činnost nebo omezující jejich počet. Dosud se v léčbě Pagetovy choroby užíval jednak kalcitonin a jednak perorální bisfosfonáty v násobcích denních dávek užívaných v léčbě osteoporózy, nebo intravenózní bisfosfonáty s nutností opakovat vždy několik infuzí v odstupu řádově měsíců. Zatím největším pokrokem je léčebné použití zolendronátu v jedné krátkodobé infuzi jedenkrát ročně. Ve studii HORIZON-TOP byl porovnáván efekt zatím nejužívanějšího referenčního risedronátu podávaného per os v dávce 30 mg denně po dobu dvou měsíců s patnáctiminutovou infuzí 5 mg zolendronátu podanou jednou ročně. Studie prokázala, že po půl roce dosáhlo terapeutické odpovědi 96 % pacientů na zolendronátu proti 74,3 % pacientům na risedronátu (p = 0,001). K normalizaci alkalické fosfatázy (ALP) došlo u 88,6 % pacientů na zolendronátu, ale pouze u 57,9 % pacientů na risedronátu. Zolendronát navíc měl podstatně kratší medián času k terapeutické odpovědi 64 vs. 79 dní (p = 0,001). V rámci prodloužení studie (medián 190 dní) bylo prokázáno, že terapeutickou odpověď ztratilo 26 % osob léčených risedronátem, ale pouze 1 % osob léčených zolendronátem. Jednoroční podání intravenózního bisfosfonátu zajišťuje nejen 100% complianci k terapii, ale i podstatně lepší kvalitu života pacientů s Pagetovou chorobou.

Paget‘s disease of bone is the second most common metabolic bone disease. It is a chronic condition which requires long-term, if not life-long, treatment, and it decreases the quality of life. The disease aetiology remains unclear; however, it most likely results from a combination of a viral infection and an underlying genetic predisposition. The disease is most commonly detected on an incidental radiological or biochemical finding. Given the primary disorder at osteoclast level, the treatment is based on drugs inhibiting osteoclast action or reducing their number. Until recently, the treatment for Paget‘s disease involved both calcitonin and oral bisphosphonates given in multiples of daily doses used in the treatment of osteoporosis, or intravenous bisphosphonates administered repeatedly at severalmonth intervals. The major progress so far has been the therapeutic use of zoledronate in a short infusion once yearly. The HORIZON-TOP study compared the effect of 30 mg of oral risedronate, the so far most widely used reference agent, given daily for two months to that of a 15-minute infusion of 5 mg of zoledronate given once-yearly. The study demonstrated that, at six months, a therapeutic response was achieved in 96 % of patients on zoledronate compared to 74.3 % of patients on risedronate (p = 0.001). Alkaline phosphatase (ALP) returned to normal in 88.6 % of patients on zoledronate compared to a mere 57.9 % of those on risedronate. Moreover, zoledronate exhibited a substantially shorter median of time to therapeutic response of 64 vs. 79 days (p = 0.001). The study extension (a median of 190 days) demonstrated that the therapeutic response was lost in 26 % of those treated with risedronate compared to a mere 1 % of those treated with zoledronate. The once-yearly administration of intravenous bisphosphonate ensures not only a 100 % compliance with treatment but also a substantially better quality of life of patients with Paget‘s disease.

Plná verze článku