Interní medicína pro praxi, 2009, číslo 6

Interní Med. 2009; 11(6):

Jak zlepšit kontrolu hypertenze v primární péči?

How to improve hypertension control in primary care?

MUDr. Jan Peleška CSc

EuroMISE centrum, Ústav informatiky AV ČR a III. interní klinika VFN, Praha

Klíčová slova: kontrola hypertenze, primární péče, doporučení diagnostických a léčebných postupů, algoritmus specialisty na hypertenzi, domácí měření TK.

Zjednodušení diagnostického a léčebného postupu v rámci platných doporučení a na podkladě předatelných zkušeností specialisty na hypertenzi by mělo vést k úspoře času. Ten by měl lékař věnovat zlepšení komunikace s pacientem, aby dosáhl jeho větší spoluúčasti při léčbě hypertenze. Pacientova spolupráce by spočívala hlavně v domácím měření TK a v dialogu s lékařem nad hodnotami TK v průběhu dne a jejich případném vztahu i k mírným nežádoucím účinkům léčby. Předpokladem je však masové používání domácího měření TK. Nejpozději do 3 měsíců by měl každý hypertonik (i s nízkým kardiovaskulárním rizikem) zahájit farmakoterapii především léky s největší organoprotektivitou – inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu (ACEI), blokátory receptorů angiotenzinu II, typ AT1 (AT1B) a blokátory kalciových kanálů (BKK), které se zároveň nejlépe tolerují. Vzhledem k ekonomickým podmínkám nelze vyhledávat vysokorizikové jedince rutinním vyšetřováním subklinického orgánového poškození, a proto je třeba usilovat o náročnější cílové hodnoty TK u všech hypertoniků bez diferenciace.

Simplifying the diagnostic and therapeutic procedures within valid recommendations and using the hypertension specialist‘s algorithm should result in saved time that the GP should devote to improving communication with the patient in order to achieve better participation of the patient in the treatment of his hypertension. Participation of the patient would mainly involve home blood pressure measurements and a dialogue with the physician over the daytime blood pressure values and their potential relationship to even mild adverse reactions to treatment. However, this requires mass use of home blood pressure measurements. By three months at the latest, each hypertensive patient (even ones with low cardiovascular risk) should receive pharmacotherapy with drugs having the highest degree of organ protectiveness – angiotensin-converting enzyme (ACE) inhibitors; angiotensin II receptor blockers, AT1 type (AT1B); and calcium channel blockers (CCBs) that are also best tolerated. Given the economic conditions, high-risk individuals cannot be generally screened by investigating subclinical organ damage; therefore, treatment must be aimed at achieving more ambitious target blood pressure values in all hypertensive patients without exception.

Plná verze článku