Interní medicína pro praxi, 2009, číslo 7

Interní Med. 2009; 11(7):

Tepová frekvence a kardiovaskulární onemocnění

Heart rate and cardiovascular disease

prof. MUDr. Lenka Špinarová Ph.D., FESC, prof. MUDr. Jiří Vítovec CSc., FESC

I. interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny v Brně

Klíčová slova: tepová frekvence, mortalita, digitalis, betablokátory, verapamil.

Tepová frekvence je rizikový faktor pro kardiovaskulární morbiditu a mortalitu v obecné populaci, ale i u nemocných již léčených pro kardiovaskulární onemocnění. V placebové větvi studie SYST-EUR u hypertoniků byla tepová frekvence významným rizikovým faktorem, podobně u nemocných po infarktu myokardu ve studii GISSI 3 se zvyšující se tepovou frekvencí stoupala mortalita. Zvýšená tepová frekvence je rizikovým faktorem u nemocných se srdečním selháním. Optimální se zdá být tepová frekvence 50–70/minutu. Ke snižování tepové frekvence se užívají 4 základní lékové skupiny – digitalis, betablokátory, kalciové blokátory verapamilového typu a blokátory If kanálu. Digitalis je plně indikován u nemocných se srdečním selháním a fibrilací síní, ve studii DIG u nemocných se sinusovým rytmem nevedl ale ke snížení mortality. Betablokátory jsou užívány v léčbě hypertenze, ischemické choroby srdeční a srdečního selhání a ve všech indikacích mají důkazy na snížení mortality. Není ale jasné, do jaké míry je tento efekt dán negativně chronotropním účinkem a do jaké míry jinými účinky, především antiarytmickým. Verapamil u nemocných po infarktu myokardu měl ve studii INVEST srovnatelný efekt s betablokátory, ve studii DAVIT 2 vedl k 20% snížení kardiovaskulárních příhod. Blokátory If kanálu ve studii BEAUTIFUL mortalitu nesnížily a jsou nadále intenzivně testovány.

Heart rate is a risk factor for cardiovascular morbidity and mortality in the general population as well as in patients already treated for cardiovascular disease. In the placebo arm of the SYST-EUR study in hypertensives, heart rate was a significant risk factor; similarly, in patients after myocardial infarction in the GISSI 3 study, mortality increased with increasing heart rate. Increased heart rate is a risk factor in patients with heart failure. The heart rate of 50–70 beats/min appears to be optimal. Four principal drug groups are used to lower heart rate: digitalis, beta blockers, calcium channel blockers of the phenylalkylamine class, and If channel blockers. Digitalis is fully indicated in patients with heart failure and atrial fibrillation; however, it failed to reduce mortality in the DIG study in patients with a sinus rhythm. Beta blockers are used to treat hypertension, ischaemic heart disease, and heart failure and have been shown to reduce mortality in all the indications. It is not clear, however, to which extent this effect is due to negative chronotropic action and to which due to other, particularly antiarrhythmic, effects. In patients after myocardial infarction in the INVEST study, verapamil had an effect comparable to that of the beta blockers; in the DAVIT 2 study, it resulted in a 20 % decrease in cardiovascular events. If channel blockers failed to reduce mortality in the „BEAUTIFUL“ study and continue being intensively tested.

Plná verze článku