A18
VII. kongres Praktického lékárenství
|
17.–18. 5. 2013
Abstrakta
Poznámky
prostředků pro měření glykemie, glykosurie a ketonurie, či správné aplikace inzulinu, inzulinových
analog, popř. inkretinových mimetik. Lékárník tak může významně zvýšit adherenci pacientů ke
komplexní léčbě jejich choroby.
Součástí sdělení je přehled správných dispenzačních minim při výdeji parenterálních preparátů
při léčbě diabetu, a dále v praxi zaznamenané nejčastější chyby při aplikaci inzulinu a inzulinových
analog. V závěru sdělení jsou shrnuty zajímavosti z každodenní praxe lékárníka při výdeji těchto
přípravků
Pokroky ve farmacii
předsedající PharmDr. Pavel Grodza
sobota/18. května 2013/13.35–14.55 hod.
Nové lékové formy pro těžce rozpustná léčiva
PharmDr. Aleš Franc, Ph.D.
Ústav technologie leků, Farmaceuticka fakulta VFU, Brno
V současnosti vzrostl objem perorálních lékových forem s obsahem těžce rozpustných léčiv
zhruba na 60% z celkové produkce. Zatímco dřívější trend se snažil zlepšit vstřebávání těžce
rozpustných léčiv zvýšením jejich rozpustnosti ve vodě, dnešní způsoby přípravy naopak využí-
vají jejich lipofility. Lékovou formu pak tvoří léčivé látky smísené s lipofilními pomocnými látkami,
se kterými tvoří roztoky, emulze, případně suspenze. Mohou obsahovat i další přísady, obvykle
emulgátory. Lipofilní směsi se rozplňují do tvrdých nebo měkkých tobolek. Po jejich požití, ve styku
s trávicími šťávami, dochází k emulgaci obsahu tobolky a usnadněnému vstřebávání léčiva. Mluvíme
o tzv. samoemulgujících systémech SEDDS (Self emulsifying drug delivery system). Podle stupně
disperzity je dále dělíme na samomikroemulgující (SMEDDS) a samonanoemulgující (SNEDDS)
systémy. K jejich třídění vznikl nedávno tzv. „Lipid Formulation Classification System“ (LFCS), který
je rozděluje nejen dle jejich konzistence, ale i dalšího osudu v organizmu do čtyř skupin:
1. Olejové roztoky bez emulgátorů. Tyto se obvykle nedispergují a po natrávení tuků se z nich
léčiva reprodukovatelně vstřebávají.
2. Směsi léčiv a olejů s obsahem lipofilních emulgátorů bez obsahu hydrofilní fáze. Léčiva zde
vykazují chování tzv. tekutých krystalů. V organizmu se emulgují a vstřebávají obvykle v tenkém
střevě.
3. Směsi léčiv a olejů s obsahem hydrofilních emulgátorů a hydrofilních kosolventů. Léčiva
se z těchto systémů vstřebávají bez natrávení.
4. Směsi léčiv a emulgátorů v kombinaci s hydrofilními kosolventy bez lipofilní fáze. Během pasáží
GIT se léčiva mohou vysrážet ve formě mikrokrystalů, které se snadněji vstřebávají.
V současné době existuje řada léčivých přípravků, které se na trh dodávají ve formě lipidických
formulací. Jejich počet má vzrůstající tendenci a předpokládá se, že jejich objem se bude dále
zvyšovat.
Fotodynamická terapie nádorových onemocnění a kožních problémů
PharmDr. Veronika Nováková, Ph.D.
Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova v Praze
Fotodynamická terapie je novější přístup k léčbě některých nádorových onemocnění. Tato
metoda je založena na kombinaci tří složek,
fotosenzitizéru
(tj. vlastní léčivá látka),
světla
a
kyslíku
.
Vyskytují-li se tyto složky samostatně, nejsou nijak toxické. Až jejich spojením dochází v místě
ozáření k tvorbě tzv. singletového kyslíku, který je vysoce cytotoxický a je zodpovědný za destrukci
nádorových buněk. Důležitými parametry, které ovlivňují výsledný efekt léčby, jsou schopnost
fotosenzitizéru absorbovat světelnou energii vhodných vlnových délek a předat ji dále molekulám
kyslíku pro tvorbu singletového kyslíku.
Poprvé byla tato metoda použita v 60. letech 20. století. Od té doby se dostalo do praxe několik
sloučenin, z nichž nejznámější jsou porfimer sodný (Photofrin®) a verteporfin (Visudyne®) a deri-
váty kyseliny aminolevulové (Levulan®). Kromě léčby nádorových onemocnění lze tuto metodu
